tErmit's blog vo nEčem, co obyčejný smrtelník nemůže pochopit.. plastový modely!

Z deníku generála Lva Prchaly

5. září 2005 v 22:28 | tErmit. |  Články o ČSR
Dne 21. září 1938 jsem přijel z Brna do Prahy. Do Prahy jsem přibyl krátce předtím z Košic, jsa telegraficky povolán hlavním štábem čs. armády, abych tam převzal velení nastupující IV. armády. Odejel jsem z Brna spolu s tamním zemským velitelem gen. Vojtěchem Lužou a to na žádost důstojnického sboru brněnské posádky. Chtěl jsem beztak zajet do Prahy již z Košic, poněvadž se mi politická situace zdála velmi povážlivou.

V Brně - hned po příjezdu z Košic - jsem shledal přímo panickou náladu ve shromáždění generálů a štábních důstojníků, kteří mne přivítali výkřiky: "Bratře generále, zachraň republiku! Vláda v Praze kapituluje!" Rozhodl jsem se ihned odjet s Lužou do Prahy a v 16.30 jsme byli již na pražském hradě. Odebrali jsme se přímo do kanceláře presidenta republiky a v předpokoji jsme zastihli jeho tajemníky dr. Drtinu a dr. Táborského. Spustil jsem na ně: Co to zde děláte? Snad nechcete kapitulovat?" Pozdviženým hlasem byl patrně přivolán z vedlejšího pokoje šéf presidentovy vojenské kanceláře gen. Sylvestr Bláha, můj kamarád z Paříže. Hned jsem na něho zaútočil: "Když už civilisté ztratili hlavu, od čeho jsi zde Ty, jako voják!?" Bláha se zakoktal a oba tajemníci mne začali chlácholit. V tom se objevil ve dveřích presidentské kanceláře náčelník hlavního štábu arm. gen. Ludvík Krejčí, který nás s Lužou uvedl k presidentovi, kde byla právě porada s generály hlavního štábu. Přítomni byli: gen. Krejčí, gen. Husárek, gen. B. Fiala a gen. S. Bláha.
Při našem příchodu všichni povstali. President Beneš, vyhlížející úplně zničeně, nám vyšel vstříc. Podal mi ruku a ptal se rozechvělým hlasem: "Co si přejete, pane generále?" Nato já: "Chceme vědět, pane presidente, co se to vlastně děje v republice? Všude je plno řečí a dohadů a nikdo nic neví?!" President nás požádal, abychom usedli za stůl. Dr. Beneš, podpíraje si chvějícíma se rukama hlavu, rozechvěně přiznával: "Spojenci nás zradili, Maďaři a Poláci nám dali ultimatum, ... Nemohli jsme jednat jinak, než přijmout Hitlerovy podmínky." Položil jsem mu otázku: "A mluvil jste už dnes s Alexandrovským?" Beneš odpověděl: "Ne, nemluvil jsem." Já na to: "To je přece pro nás otázkou života a smrti! Sovětské Rusko je naším spojencem a když s námi jde, máme po starosti!" Beneš odpověděl: "Ale v tom případě by šla proti nám celá Evropa jako proti bolševikům ..." Vpadl jsem mu do řeči: "Která Evropa? Ti zbabělci, kteří nás zradili, jak říkáte?! Polsku a Maďarsku dá SSSR ultimatum a máme je s krku. A Německo jde beztoho proti nám!" "To byste musel říct ministerskému předsedovi a vládě", odpověděl dr. Beneš. Vyhrkl jsem v rozčilení: "Jakýpak ministerský předseda a jaká vláda, když kapituluje! Ti patří všichni do kriminálu ... A potřebujete-li ministry, pane presidente, tak si je tady vyberte!", ukazuje rukou na přítomné, "když už nechceme být úplnými vasaly, musíme bránit aspoň svou čest!"
President se odmlčel a po chvilce povstal, šel k oknu, kde na stole ležela mapa. Vyzval nás všechny, abychom se na ni podívali. Na mapě bylo zakresleno, co máme odevzdat Německu. On říkal: "To přece nic neznamená ... I když to odevzdáme, zůstaneme samostatni ... Budeme svobodný národ, budeme sami mezi sebou! ... Uspořádáme si život podle vlastního přání."
Všichni jsme byli zaraženi. První jsem našel řeč: "Tomuto žebrákovi ještě říkáte stát? Jak chcete dělat zahraniční politiku, když odevzdáte pevnosti? Zahraniční politika spočívá na bajonetech! Za šest měsíců bude dělat i vnitřní politiku pan Hitler a ten řekne: Židy ven, marxisty ven, zednáře ven!" Nato on, že nevěří, že je všemu konec, že bude revoluce v Evropě, ve Francii, v Německu a jinde; a my se z toho zase dostaneme - bez boje. Řekl jsem s povzdechem: "To budeme zase tři sta let čekat?!" V tom se ozvalo zaklepání; dr. Beneš šel ke dveřím, kde se objevil ministr národní obrany František Machník. Nepustil ho dovnitř, nýbrž pohovořil s ním ve dveřích. Mezitím přiznal Krejčí, že vojáků se nikdo na mínění neptal a Husárek pravil, že Alexandrovskij mu telefonoval, že se třikrát chtěl dostat na Hrad, ale nikdy se tam nedostal.
V tom otevřeným oknem se nesl dovnitř podivný hukot. Demonstrace! Národ táhne na Hrad. Když se dr. Beneš vrátil k nám, řekl jsem mu: "Slyšíte, pane presidente, národ táhne na Hrad!" Na to on: "Ano, volá po armádě." Tím se naše schůzka skončila a my jsme odejeli do hlavního štábu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš Neumann Miloš Neumann | E-mail | 5. října 2008 v 14:45 | Reagovat

Dobrý den, moc děkuji za velmi pěkný článek. Generál Prchala je tématem mé proseminární práce. Mohl bych se zeptat, z jakých zdrojů jste čerpali?

Miloš Neumann, student historie

2 AlineNavarro AlineNavarro | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 1:06 | Reagovat

Make your life time easier get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/home-loans">home loans</a> and everything you need.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama